Zjevení Panny Marie v Akitě (Japonsko, 1973–1981)

V klášteře Služebnic Eucharistie v japonské Akitě žila sestra Agnes Katsuko Sasagawa — žena těžce zkoušená nemocemi, která tehdy byla zcela hluchá. V roce 1973 podle svého svědectví přijala tři poselství od Panny Marie, jež ji vyzývala k modlitbě, pokání a smíru za hříchy světa.

Zároveň se na dřevěné soše Panny Marie v klášterní kapli objevila rána na dlani a socha začala slzet. Slzení se mezi lety 1975 a 1981 opakovalo podle záznamů 101krát a bylo pozorováno stovkami svědků, včetně nekatolíků a japonské televize.

Vzorky tekutiny analyzoval profesor soudního lékařství Kaoru Sagisaka z Univerzity v Akitě a nezávisle také odborníci z Univerzity v Gifu. Závěr potvrdil, že jde o lidské slzy, krev a pot s rozdílnými krevními skupinami (krev skupiny AB, slzy a pot skupiny 0), ačkoli je socha vyřezána z jednoho kusu dřeva.

Po jedenácti letech zkoumání biskup diecéze Niigata Jan Šojiro Ito dne 22. dubna 1984 prohlásil události za nadpřirozeného původu a povolil úctu k Panně Marii Akitské. Sestra Agnes se navíc v květnu 1982 trvale a úplně uzdravila ze své hluchoty.

Akita je připomínkou, že Bůh mluví i tam, kde jsou křesťané nepatrnou menšinou. Japonsko má katolíků necelé procento — a přesto se právě tam stalo znamení, o kterém dnes ví celý svět.

Slzy Matky nejsou o strachu, ale o lásce, která nás nechce ztratit. Odpovědí není panika, nýbrž pevná víra: modlitba růžence, svátosti a každodenní věrnost v malém. To je síla, kterou Bůh dává těm, kdo mu důvěřují.